K napsání dnešního článku mě inspiroval postarší, laskavý Číňan v malé veganské restauraci u nás na Praze 6. Kromě toho, že tento laskavý, usměvavý, starší pán „made my day“, dal mi krásnou lekci z toho, že není nutné dělat velké věci, stačí dělat i ty malé, ale s láskou.
U nás v Bubenči máme malou veganskou restauraci, velmi nenápadnou a skromnou. Samoobslužný pult s veganským jídlem, obyčejné židle a stolečky. Chodím tam už několik let s vlastní krabičkou v zásadě na to samé: perfektně a vždycky tak akorát udělaná zelenina na páře a k tomu buď karbanátky z červené řepy nebo rizoto. Obojí dokonale dochucené.
Pro mě je to takové trochu „intošské doupě“, podobně jako když si jdu do obchodu U Džoudyho nasát místní atmosféru a nakoupit stohy knih. Opozit fine dining restaurací, kam také moc rádi chodíme na skvělé jídlo.
Restauraci provozuje postraší pán, Číňan. Vždy skromně sedí u váhy a pokladny, usmívá se a vyzařuje z něj taková milá spokojenost a laskavost.
Neumí moc česky, takže je to vždycky jenom na malý, stručný small talk. Dneska jsem si opět nabrala plnou krabičku a chválila mu, že jeho jídlo je moc dobře dochucené. Usmál se a řekl mi jenom: „Je v tom láska.“
Dostal mě do kolen. V západní společnosti většina lidí studuje a pracuje, aby udělala kariéru, vydělala peníze a slovy Roberta Kiyosakiho běžíme permanentní krysí závod. Řada lidí si ale časem položí otázku „A to je jako všechno? O tohle opravdu v životě jde?“. Mnoho lidí pak opouští své dosavadní kariéry a jdou dělat to, co milují, co jim dává smysl a často i to, co nějak prospívá celku.
Ačkoli tahle změna je důležitá a obrovský krok, domnívám se, že řada z nás nezmění způsob myšlení a zůstane jednou nohou ve „starém“ světě, kde se jede na plány, cíle, výsledky.
Místo náročné kariéry sice děláme to, co nás baví, ale ačkoli obsah se změnil, forma a proces často zůstane stejná. Děláme si plány a stanovujeme cíle: kolik lidí oslovíme, kolik peněz zvládneme naraisovat, kolik projektů uděláme, kolik chceme mít followerů, kolik lidí přijde na náš web a poslechne si naše podcasty atd atd.
Ve snaze změnit něco ve svém životě sice přestoupíme do jiného vlaku, ale dál přihazujeme pod kotel jako diví, místo abychom jen tak jeli a kochali se krajinou, což byl u většiny lidí záměr, proč původní kariéru ukončili a šli dělat něco, co jim dává smysl.
Prostě neumíme přepnout a dělat věci jen tak, pro radost z procesu a s láskou a bez ohledu na výsledky.
A tak si z toho beru, že není potřeba nutně usilovat o velké věci, stačí dělat i ty malé, ale s láskou. Je třeba dát si pozor, aby se nám do toho nezačalo montovat ego, které chce plány, cíle a výsledky a které zkazí ten krásný proces. Protože nikoli výsledky, ale cesta je cíl.
Kdybyste měli chuť si zajít na veganské jídlo uvařené s láskou, tak je to restaurace Vegetka, Kafkova 16, Praha 6.
Sdílejte článek se svými přáteli
©2023 | Made with 
fin4elle